23. březen 2009 / Deník Sport: MÁM ŠTĚSTÍ NA KMOTRA

Patrik Eliáš touží po metě třetího nejproduktivnějšího českého hráče NHL v historii. Až se rozhodne sepsat memoáry, mezi hlavní kapitoly zcela jistě zařadí události posledního týdne. V úterý, na Svatého Patrika, se stal nejproduktivnějším hráčem New Jersey. Parádní jízdu pak PATRIK ELIÁŠ hned v sobotu vyšperkoval třicátým gólem v sezoně. „Těch oslav se poslední dobou sešlo nějak moc,“ usmívá se dvaatřicetiletý útočník.

V klubových žebříčcích jasně dominuje, v této sezoně překonal již třetí rekord Devils. Nastřádal nejvíc zápasů, v nichž získal víc než jeden bod. Bezkonkurenční je v počtu asistencí. A teď vládne i bodování, v němž přeskočil legendárního útočníka Johna MacLeana, současného asistenta New Jersey. „Ani mi nic nevyčítal,“ vtipkuje Eliáš. „Naopak mě plácal po zádech a gratuloval.“

* A to v té chvíli ještě netušil, jakou máte po rekordním partii připravenou choreografi i pro diváky.

„Myslíte s tím kloboukem? (směje se) Abych se přiznal, byla to spíš náhoda. A vděčím za to Robertovi (Holíkovi). Někdo ten klobouk hodil na led a on ho sebral. Když mi ho pak ukazoval, říkal jsem si, že by se hodil. A že když půjdu na led, tak si klobouk vezmu na hlavu.“

* V úžasu sledovala vaše zelené vystoupení hlavně irská komunita, která slavila svátek Svatého Patrika. Už jste si ten den zakroužkoval i do svého kalendáře?

„Bylo to trochu symbolické a určitě si vzpomenu, že se mi ten den něco povedlo. Ale to je tak všechno. Můj kalendář zůstane stejný, s osvědčenými daty. (směje se) Vždyť já to ani slavit nemůžu. Zaprvé nejsem Ir a pak hlavně nepiju tolik piva.“ (směje se)

* Klobouk jste si ale nechal, nebo ne?

„Samozřejmě! Hned jsem si ho dal stranou. A nejen klobouk. Vzal jsem si puk. Hned na ledě se mi o něj postaral Brian Gionta, který mi ho přinesl. Schoval jsem si i hokejku, s níž jsem nahrával a ten bod udělal. No a pak už mi zůstaly jen vzpomínky.“

* Která je ta nejsilnější? Když vás po zádech plácal Mac Lean, vedle kterého jste v zámoří vlastně začínal?

„Víte, já to nikdy nebral tak, že by mi právě on otevíral dveře do NHL. Když jsem do zámoří přišel, neměl jsem ponětí, do čeho jdu a jaké jsou rekordy. O historii ligy nebo Devils jsem nic nevěděl. Samozřejmě si ale hrozně moc vážím toho, že jsem Johna poznal. To byl hráč, který pro tuhle organizaci hrozně moc znamená. I proto tady funguje dál.“

* Co se vám tedy v souvislosti s vaším památným zápasem hned vybaví?

„Určitě moment, když jsem nahrával na gól. Když jsem dosáhl té asistence. O tom, že jsem překonal rekord, jsem nevěděl jen já, ale i spoluhráči a hlavně fanoušci na zimáku. A ti zareagovali skvěle, bylo to něco neskutečného. Celá hala v tu chvíli stála a skandovala moje jméno. A na tabuli svítilo číslo 702 společně s mými fotkami. To je ten nejsilnější okamžik, který mi v paměti zůstane už napořád.“

* A na ledě, respektive na střídačce seděl navíc i Robert Holík.

„Vím, na co narážíte. (směje se) Byl u toho i můj hokejový patron, kmotr.“

* Je to až neuvěřitelné. Před více než třinácti lety vám Holík nahrál na váš první gól v NHL a pomohl vám i k prvnímu bodu v zámořské lize. Připomněl vám to?

„Když to tak vezmu, všechno významné má spojitost s Robertem. V rozhodujících okamžicích byl vždycky u toho. Jen si říkám, že je škoda, že nebyl přímo v akci, když jsem překonal rekord. Tedy on si to vynahradil tím kloboukem. (směje se) Já jsem rád, že tady dál hraje. Pro mě hrozně moc znamená. Navíc se to netýká jen mě. Všichni ho v klubu respektují. Budu ho muset přemluvit, aby ještě pár let zůstal.“

* Věříte, že na vás dá?

„To netuším. Ale myslím, že když mu nabídnou prodloužení smlouvy, tak ještě rok vydrží. Nebo ne vydrží, to jsem řekl špatně, že si ještě rok zahraje hokej.“

* V sobotu jste se dvěma zásahy přiblížil na dohled 300. gólové hranice a už jen třináct bodů vám chybí, abyste se stal po Jágrovi s Holíkem třetím nejproduktivnějším českým hokejistou v historii NHL. Která z met je pro vás lákavější?

„Nad tím nemusím ani přemýšlet. Rád bych dosáhl na českou metu. Shodou okolností jsem se o tom zmínil Robertovi, a on říkal, ať jsem v klidu, že příští sezonu překonám i jeho. A když to řekne Robert. (směje se) Ale vážně, tři sta gólů určitě není k zahození. Pro mě by však opravdu víc znamenalo, kdybych byl co nejvýš mezi Čechy.“

* S vaším bodovým průměrem byste třetí místo mohl stihnout ještě v této sezoně. Troufáte si?

„Bylo by to skvělé, kdyby se mi to podařilo. Pokud to ale nevyjde, mám před sebou ještě pár sezon. Tak bych to snad měl zvládnout, i když s menším zpožděním.“

* Nebyl jste jediný, komu se v aréně Devils tleskalo. V úterý pokořil úchvatnou metu i brankář Martin Brodeur, který si připsal rekordní 552. výhru v NHL. Ten si místo klobouku schoval kus brankové síťky. Kdo mu to poradil?

„Asi to napadlo Martyho samotného. Vůbec nikdo z nás o tom neměl ani tušení. Ale bylo to povedené.“

* Nechal se inspirovat basketbalem, kde si hráči síťky s oblibou stříhají?

„Je to možné. Teď tady probíhá univerzitní šampionát, což je hodně sledovaná akce, takže možná to ho navedlo, aby si taky stříhl.“ (směje se)

* Pokud vím, tak se do zámoří přijel podívat váš dědeček. Do termínu se tedy trefi l dokonale.

„Myslím, že se mu tady líbilo. Ale viděl jen jeden zápas, na ostatní se koukal v televizi“.

* Doma zůstal z pověrčivosti?

„Ne, ne, říkal, že je v hale moc velký hluk. Dědovi je šestasedmdesát let a raději si užíval domácího pohodlí. A co mi pak říkal, že si prý přepnul i hokej, takže zápas ani neviděl. Pustil si totiž kanál, kde hráli nějakou muziku nebo koncert.“ (směje se)

* Takže zámořský výlet byl pro něj spíš za trest?

(směje se) „Užíval si to u nás doma. Byl rád, že mi mohl spravit balkon, umýt okna. Ale pak mi prozradil, že poletí jen na Floridu, nebo na Tahiti.“

* Snad nelezl po střeše?

„Přesně tak. To bylo neuvěřitelné. A nejen to, umýval nádobí a šůroval dům už od čtyř hodin ráno, protože nemohl spát.“ (směje se)

Kariéru začal Holík

Když se jej zeptáte na nejoblíbenějšího parťáka, dostanete okamžitou odpověď. Robert Holík. Právě osmatřicetiletý veterán, kterému se jako prvnímu Čechovi povedlo zdolat hranici 1300 zápasů v NHL, totiž uvedl Eliáše mezi zámořskou smetánku. Zařídil mu první gól i asistenci v kariéře. 5. prosince 1996 zužitkoval Holík v utkání s Calgary (2:1) Eliášovu nahrávku a vsítil vítěznou branku. O týden později 12. prosince proti Bostonu (7:4) si role vyměnili a byla z toho premiérová trefa!

(Deník Sport:Petr Dias)